Jak to všechno začalo
Už v dubnu, kdy odešla za Duhový most Denynka, jsme se rozhodli pořídit pro Bruta kamarádku. Jak jinak než australandu. Nejen, že byl Brut smutný a neustále Denču hledal, ale i my jsme přivykli dvěma psům a tak nám zkrátka „něco“ chybělo. Vzhledem k tomu, že se blížily prázdniny, děti měly plný kalendář různých akcí, potřeboval se opravit plot a navíc jsem slíbila dlouhý pobyt na chatě, tak jsme pořízení fenečky odložili na podzim.
Jak už to někdy v životě bývá, náhoda náš plán odložit hledání nové psí kamarádky zhatila. Ve středu 11.6. se na Bruta přijel podívat chovatel Luboš. Při blbnutí s Brutem, mém stýskání po Denynce a pití kafe, se zmínil o Alušce, své nové fenečce, kterou jeho psí smečka nepřijala mezi sebe. Z tohoto důvodu se rozhodl, že své trápící se štěňátko někomu věnuje, někomu kdo by mu o ní pravidelně podával informace, někomu kdo by zajistil, že se na ní může kdykoliv přijet podívat, někomu kdo by ji měl rád a zajistil jí potřebnou péči a lásku.
Odpoledne dost pokročilo, slovo dalo slovo, my nasedli do auta a odjeli jsme k Lubošovi domů pro malou psí slečnu. Takové vítání od všech australáčků jsem dlouho nezažila, radostně skákali, aby mi mohli olíznout obličej, což bylo v jistých chvílích nebezpečné, zejména pro zuby a brýle. Zatím co nás smečka vítala, Aluška seděla stranou a chytře čekala, až ostatní vítání přestane alespoň z části bavit, poté se k nám zezadu připlížila, rychle si nás očuchala a odběhla na druhou stranu. Ani jeden ze psů tuto vítací ceremonii nepostřehl. Když vítání přestalo, my vypili kafe, prošli jsme se po novém Lubošově domě a jeho okolí, nasedli jsme do auta a společně s Aluškou odjeli domů.
A tak jsme přišli k naší nové psí kamarádce. Doufáme, že nám malá Alura Šumící Křídla přinese stejně radosti a krásných zážitků, jako nám přinesla Denynka a denně přináší Brutík. Zároveň Alušce přejeme, aby se jí u nás líbilo, byla šťastná, spokojená a veselá.