Jdi na obsah Jdi na menu
 


Návštěva psí smečky kousek od Karviné

30. 7. 2008

Stále hárám a tak většinu dne trávím s paničkou v obýváku nebo kuchyni. Ve čtvrtek večer koukám, co se děje. Panička začíná připravovat granulky, vodítko, obojek, mňamky. Snažím se jí pomáhat a postupně si věci nosím na sedačku, kde je hlídám. Ne, že by se to paničce líbilo, ale nakonec mávne rukou, vezme velký zelený pytel a postupně do něj vše schovává. Myslím si, že jde o nějakou legraci a tak pobíhám okolo a štěkám. Naštěstí má panička brzy zabaleno. Chvilku před spaním mi panička šeptá, že ráno jedeme vlakem na výlet do Karviné, kde na nás bude čekat kamarádka Lenka a její smečka čtyř psů.

Ráno 25.7. brzy vstáváme, panička se nasnídá, oblékne, vezme tu zelenou věc, co nazývá batohem, připne mi vodítko a jdeme. U vrátek se loučíme s Brutem, který za námi smutně kouká. Pak už spěcháme na vlak. Po cestě zvládnu další venčení, takže panička s úlevou nastupuje do osobního vlaku. Jedu poprve a vůbec nevím, co se bude dít. Naštěstí je vlak poloprázdný a tak si nacházíme místečko, kde budeme sami. Při rozjezdu vlaku se trochu krčím a koukám, odkud jdou ty hrozné zvuky. Panička mně pohladí a říká, že je vše v pořádku. Další vrzání, skřípání, bouchání atd. už mi nevadí. Do Prahy přijedeme na čas. Na Smíchovském nádraží mi panička koupí lístek a jdeme na tramvaj. Musíme se dopravit na další nádraží, odkud nám jede rychlík. Cestu tramvají i s přestupem zvládám na jedničku, panička mně moc chválí a já mám radost. Před Hlavním nádražím je park, kde se ještě jednou vyčůrám, trochu proběhnu a pak už honem do haly, aby jsme včas nastoupily. Naštěstí se nám podařilo najít přijatelné místečko. Z části cesty si skoro nic nepamatuji, usnula jsem paničce pod nohama. V Ostravě  odpojují dva vagony a jak už je naším zvykem, tak samozřejmě ty, ve kterých sedíme. Honem přebíháme do předních a pokračujeme v cestě do Bohumína. Tam nás čeká ještě jeden přestup do osobního vláčku a pak už jen setkání s Lenkou. Celou cestu bylo hrozné dusno, chvílemi svítilo sluníčko, ale v Ostravě se zatáhlo, v Karviný byla bouřka a pěkný liják.

Po radostném přivítání jdeme s Lenkou k autu, kterým nás odveze k sobě domů. Tady už na nás čekají psí kamarádi Deny, Lump, Bánší a Meluzínka. To je nějakého vítání, očuchávávní, seznamování. Lenka nám ukazuje místečko, kde budeme spát a vzhledem k tomu, že venku prší, tak psí hry probíhají v kuchyni a přilehlém pokoji. Paničky si zatím povídají. Lump brzy zjistil, že dohárávám a začne mně olizovat, očuchávat a prudit. Nejdřív se schovávám pod paniččinu židli, Lump je vykázán z místnosti, ale postupně se začínám vztekat a na Lumpa klapu zubama, vrčím a ňafu. Nejvíc si hraji s Meluzínkou. Ta je sice maličká, ale stejně praštěná jak já a tak spolu brzy lumpačíme. Postupně se zapojuje i Banuška, jenže ona je dámička a tak jí to trochu déle trvá. Vůbec z ní nemám respekt, což jí maličko vyvádí z míry. Vzhledem k tomu, že stále prší a venčit se musí, tak jdeme na procházku po části městečka, kde Lenka bydlí. Denýsek zůstává doma, protože má bolavou tlapku, tak aby se mu nezhoršila. Večer jsem maličko zmatená, všichni pejsci dostali masíčko, jen já suché granulky. Trvá mi hrozně dlouho než je zbaštím a stejně jsem u nich otrávená. Netuším, co na mně Lenka s paničkou chystají druhý den. Vzhledem k tomu, že se ráno brzy vstává, tak jdeme spát do přiděleného pokojíčku. Chvíli se mazlím s paničkou, pak ale slezu s postele na koberec, stočím se do klubíčka a tvrdě usínám.

Panička vstává chviličku před pátou, jdeme se honem vyvenčit. Za chvilku se za námi přiřítí Lump v patách má Banušku a Meluzínku. Lenka už je také vzhůru a tak se rychle nasnídáme, Denýsek s Banuškou zůstávají doma, my ostatní se naskládáme do auta a vyrážíme na cvičák připravovat agility závody. Po příjezdu, rychlém očuchání, vyvenčení jdu do odkládačky a musím čekat, než si pro mně přijde panička. Ta nejdřív pomáhá ostatním s přípravou překážek a pak zaujatě sledje první startující. Po odběhnutí 40 závodníků ( z 50) si konečně pamatuje trať a to netuší, že jí za chvíli přestaví. V odkládačce jsem hodná, vedle mně je Lumpík s Meluzínkou a o kousek dál sestřička Aldorka. Panička mně na chvíli vyvede ven vyvenčit a taky ukázat, jak ostatní běhají agility. Pár překážek zůstalo nepoužitých mimo vytyčenou plochu a tak zkoušíme, jestli jsem ochotná běhat. Na poprve jsem trochu zmatená a nevím, co se po mně vlastně chce, ale po ukázce od jiného pejska rychle chápu a ještě rychleji probíhám překážky. Panička má ze mně obrovskou radost, moc mně cháví a odměňuje. Celé závody končí odpoledne, kdy už naplno pálí sluníčko. Po odjedu všech závodníků na cvičáku zůstává jen pár jedinců... mezi nimi i čas na Aldorka. To je čas na naše opětovné seznámení a hrátky. Lenka nám udělala  krásné fotky, které můžete najít ve fotogalerii v menu. Následovala cesta k vodě na koupandu, jenže já z toho moc neměla. Za prvé ještě pořádně neplavu, ale vody se nebojím a za druhé mně stále obtěžovali psi, kterým jsem voněla. Po chvíli se jede domů za Denym a Bánší. K večernímu baštění dostávám mimo granulek taky masíčko a měli by jste vidět, jak rychle byla miska prázdná :-). Jsem unavená stejně jako panička s Lenkou a tak jdeme brzy spát.

V neděli je naplánován výlet na Gírovou. Mimo Denyho jedeme všichni čtyři. Začátek je trochu dobrodružný, neboť původní cesta do vesničky, kde jsme chtěli parkovat neexistuje a díky tomu jsme málem dojeli na Slovensko. Lenka trochu zariskovala, těsně před hraničním přechodem odbočila do protisměru a jelo se zpět. Najednou koukáme, odbočka existuje a my se díky tomu podívali do krásných míst. Stavíme v Mostech u Jablůnkova , kde  necháme na parkovišti auto a zbytek cesty šlapeme pěšky. Lenka má na úvazu Lumpa s Bánší, Meluzínka většinu cesty ťapká na volno. Zrovna tak i já. Nejdřív nás čeká výšlap sjezdovkou, pak už "jen" cesta lesem, sice stále do kopce, ale v příjemném chládku. Panička s Lenkou cestou mlsají borůvky, kterých je všude plno a já "lovím" Meluzínku. Ta toho má za chvíli dost a tak putuju na vodítko, aby si holka trochu odpočinula. Přicházíme k chatě jménem Gírová a usedáme do stínu. Dostáváme vodu k napití, ukládáme se pod stůl a paničky si objednávají oběd. Po asi tak hodinovém odpočinku se vracíme zpět. Je sice hrozné horko, ale nám se výlet moc líbí. Večer panička opět balí, všechny naše věci nastrká do batohu, aby byla ráno brzy hotová a neujel nám vlak.

V pondělí ráno musí Lenka do práce a my jedeme domů za Brutem, dětma a páníčkem. Lenka nás veze na nádraží, kde se rozloučíme a honem spěcháme do vlaku. Stále ještě je venku příjemně, ale dle předpovědi má být horko. Bohužel se předpověď vyplnila a tak se cesta domů neobešla bez vody a stínu. Naštěstí ani jeden vlak neměl zpoždění. I tak jsme domů dorazily pořádně unavené.

Moc děkujeme Lence a její smečce za příjemný pobyt, z kterého jsme si odvezly spoustu krásných vzpomínek. Těšíme se na další setkání.