Jdi na obsah Jdi na menu
 


První kroky v novém domově

11. 7. 2008

Jmenuji se Alura Šumící křídla, narodila jsem se 24.10.2007 rodičům z chovatelské stanice Šumící křídla matce Bluespirit Seven of Nine a otci Bluespirit Binnowee Buzz.

Jako štěňátko jsem se dostala do velké psí rodiny Blue Heeler. Proč říkám do velké rodiny? Vždyť do ní patří nejen Lubošova domácí smečka, ale všechna odrostlá štěňata, která jsou roztroušená po republice ( a nejen po ní). Vzhledem k tomu, že mně smečka moc mezi sebe nepustila a já si musela své místo pravidelně obhajovat, tak Luboš rozhodl o mém přesunutí na klidnější místo. Mezi lidi, kteří mi dají potřebnou lásku, péči a pokud možno i nějakého kamaráda či kamarádku. Své rozhodnutí pečlivě zvažoval a jen náhoda tomu chtěla, že se vše nakonec uskutečnilo.

O tom jak, se dočtete v prvním článku pod mým jménem. Já k tomu mohu jen dodat, že první setkání s Brutem se odehrálo večer za tmy. Brut je veliký pejsek, hravý a tak trochu si občas hraje na pána domu ( to mu ale pokaždé páníčci zarazí), takže jsem se ho pořádně lekla. Jako druhá přišla Balinka, to je hrozný truhlík a já hned pochopila, že tohle bude kamarádka, kterou si omotám okolo tlapky. Další seznámení se odehrálo v chodbě domu, kde bydlíme. Po projití dveřma se z výšky snesla bílá, chlupatá, syčící koule. Jak jsem se hned dozvěděla, ten vztekloun je Sněženka nebo taky Sněhulka popřípadě Sviní, Sví ... prý slyší na všechna jména, ale nejčastěji přiběhne na Sviňo nebo Svííí. V noci jsem spinkala s páníčkama v obýváku, prý abych si zvykla a taky jsem neměla ještě připravený pelíšek.

Druhý den od rána jsem pod dozorem paničky a kluka obešla dvorek, venkovní prostor, silnici, venčící plošku ( teda panička tomu říká rychločůrací trávník) a taky jsem byla s Brutem a Balinkou na procházce. Tam se projevila poprvé moje úžasná obratnost, kdy jsem se skoro na centimetru otočila, poskočila a frnkla těm dvěma pod čumáčky. Panička byla nadšená nejen tím, ale i Brutovým přístupem ke mně. Moc nás chválila a odměňovala. Jen jedna změna, která byla nutností se mi vůbec nelíbila a to změna jména. Luboš na mně volal Ali nebo Alíku, tady se musím naučit na Alu nebo Alušku.... ono se totiž Ali pletlo s Bali.

Večer jsem ještě spala s páníčkama v obýváku, ale hned ráno jsem chtěla za kamarádama a tak od té doby chrupkám přitisknutá k Brutovi nebo k Balince ( teda, že by z toho byl Brut nějak odvázaný, to není, ale po pár pokusech o útěk to vzdal ;-) :-) ). Celý den jsem si hrála, dostala jsem pelíšek, cvičila jsem nové jméno a taky hodně pospávala, přece jen těch zážitků bylo moc.

Ráno jsem s paničkou vyrazila poprve do města na trh. To Vám byl rachot... spousta aut, lidí, kol, kočárků, psů .... až jsem z toho všeho byla popletená a i sem se občas pořádně lekla ( třeba, když paní spadl košík plný skleněných lahví nebo když okolo mně profrčela motorka či kolo). Děti si vyřídily pochůzky, panička nakoupila pro nás pejsky dobroty, pro Sněženku samozřejmě taky a vyrazily jsme domů.

Od té doby se vůbec nezastavím. Pokud nejdu na velkou procházku s Brutem, tak chodím do města s paničkou nebo naproti dětem, procházíme se okolo nádraží, abych si zvykla na zvuky brzdících vlaků ( bydlíme totiž kousek od kolejí), chodíme ke škole, kde je fůra křiku, píkání, dupání atd. Co Vám budu povídat, každý den je naplánováno něco jiného, zajímavého a hlavně pro mně poučného. A ještě se musím přiznat ke svým dvěma hříškům. Nemám moc ráda vodítko a obojek a navíc strašně moc všechno ničím... od pelíšku, přes boty až po ukradené prádlo. To je jediná věc, kdy na mně panička hudrá.