Jdi na obsah Jdi na menu
 


Už začínám zlobit

30. 7. 2008

Jak už jsem psala, tak moje rozkoukání v nové rodině netrvalo moc dlouho. Během pár dní jsem si okolo tlapky omotala Bruta, pak hned paničku a děti, jen páníček vzdoroval o chvilku déle. Ale taky nakonec povolil a teď už mám vyzkoušeno, co na něj platí. ;-) :-)

Brut je ze mně trochu nervozní, přece jen jsem tzv. vtěrka, která ho nenechá chvilku odpočívat. Neustále někde šmejdím, cupuji paničky boty, plyšáky, kolíky, pelíšek, okusuji klacky a vyhrabávám díry, kradu toaletní papír a cupuji ho na miniaturní kousíčky a provádím spoustu dalších vylomenin. No, prý jsem klasická ukázka australského honáckého psa neboli australáka.

První prázdninový týden jsem byla v chatě, to jsem popsala v samostatném článku. Pak jsem se vrátili domů, kde byla spousta práce a zároveň jsem začala hárat. Bylo to mé první hárání a tak jsem z počátku byla trochu nesvá. Ovšem panička mně uklidňovala s tím, že jsem velká holka a určitě se o sebe umím postarat... tím samozřejmě myslela očistu. První týden uběhl v rámci balení dětí na tábor a procházek venku, mně nijak hárání neomezovalo a Brut si mně nevšímal. Panička jásala. V druhém týdnu jsme šli na dlouhou procházku na Javornici. Brut byl na úvazu, ale já pobíhala na volno. Všude jsem strkala čumáček, všechno jsem si musela prohlédnout, proběhnout se všema loužema  ( a že jich tam bylo) a taky se pokaždé pořádně vykoupat v Javornici. Jen ti ovádi nás pořád obtěžovali. Brut ulovil myšku, já několik ovádů a much. Přešla jsem lávky z kmenů stromů, balancovala jsem na kamenech a zároveň větřila zvěř. Panička říká, že mám moc dobrý čumáček, prý lepší jak Brutík. Návrat zpět domů byl až hodně pozdě večer, když předtím si ještě moji dvounožci dali v hospůdce večeři. Ani jsem neškemrala, jak moc jsem byla unavená.

Další dny jsme se chodili koupat do Berounky. Brut plave, jen já zatím pobíhám po břehu a čekám, až mi přinese z vody klacek, který mu tam páníček hází. Pak se honem do klacku zakousnu a společně se o něj přetahujeme. Při procházkách cvičíme poslušnost. Musím se pořádně naučit chodit na vodítku, to by jeden nevěřil, jaká je to věda. Zároveň na zavolání pokaždé musím přiběhnout. Už jsem zjistila, že pokaždé dostanu za odměnu nějakou dobrůtku a tak přibíhám moc ráda, ovšem jen když nemám momentálně na práci něco důležitějšího... třeba lovení myšek, koukání za plot nebo hru s jiným psím kamarádem. ;-)

Postupně začínám strkat svůj zadeček Brutíkovi pod čumáček a on chudák neví, co má dělat. Pokaždé se na mně smutně koukne a uteče ode mně pryč.

 V neděli 20.7. večer jedeme ke známým, kde nás čeká zatěžkávací procházka okolo koní a krav s telatama. Kousek od hrazení se zastavíme, panička vydá povel "lehni" a Brut sebou plácne na zem. Já stojím opodál a koukám. Pak panička přijde ke mně a povel zopakuje, ne že bych sebou plácla jak Brut, ale pomalu se poskládám a koukám, co bude dál. Panička nás moc chválí a odměňuje pamlskama. Brut sice trochu šílí, ale co se dá dělat, asi si chce jít s koňma hrát. Já raději budu chytat motýlky a kobylky. Pomalu se přesouváme ke kravám. Ty na nás poulí očka a vůbec se jim naše přítomnost nelíbí. Opět si leháme, ale Brut okamžitě vyskakuje a neposlouchá. Nakonec nás panička vysvobodí a pospícháme se schovat, začíná se totiž zatahovat.

 Po cestě je Brut na úvazu a já běhám na volno, jsme dost daleko od krav i koní a tak se není čeho bát. Jenže ouha, těsně u plotu v roští se schovává srna a když vystřelí ven, tak se za ní rozběhnu. Panička má málem infarkt a snaží se mně odvolat. Neposlouchám a letím dál za srnkou. Přehounu se přes kopeček a páníčkům zmizím z dohledu. Moje panička nesmí utíkat, ale v tu chvíli, kdy já zdrhám, tak se rozběhne za mnou a volá moje jméno. Když se dostanu za vrchol kopce, tak po srnce není ani vidu ani slechu a tak se pokorně vracím zpět. Panička se na mně zlobí, ale s úlevou dostávám vodítko a jdu k Brutovi. Ach, jak ten mi záviděl :-)

Moje nastavování se Brutovi je čím dál horší a tak nás panička rozdělila. Já spím v obýváku a Brut v chodbě na pelíšku. Přes den se střídáme, aby Brutík nesmutnil, že je stále sám. Ve středu zůstávám poprve doma sama. Brut s páníčkama jdou na procházku a já čekám na jejich návrat. Představte si, že se vrací se psí holkou pibulkou Arwen a její paničkou Mončou. Páníček musí do práce a tak panička nechá pro změnu doma Bruta a jde se mnou Arwenku s Mončou vyprovodit blíž k domovu. Během chvíle si spolu rozumíme, lítáme jak střelené a snažíme se jedna druhé ukázat, co v nás je. Musím říct, že tohle je skvělá kamarádka na blbnutí. Škoda, že procházka nebyla delší. Moc se mi líbila.

V pátek 25.7. se děje něco neobvyklého, Brut zůstává doma a my s paničkou vyrážíme na cestu směrem do Karviné. Vše jsem Vám popsala v "Návštěva psí smečky v Karviné". Musím říct, že tento výlet se mi strašně líbil. Nejen, že jsem po dlouhé době viděla sestřičku Aldorku, ale seznámila jsem se se spoustou dalších pejsků a pohrála si s Meluzínkou, Bánší a i s Lumpem, i když jsem si to hraní představovala trochu jinak. :-) V pondělí se vracíme domů. Je hrozné horko, vlak má trochu zpoždění, panička je celá zpocená, ale já jsem opět moc hodná.

Naštěstí už mám odháráno a tak se doma vše vrací do normálních kolejí. Dokonce za námi přijel Luboš. Šli jsme na procházku k vodě, aby viděl, jak s Brutem blbneme a taky jak posloucháme. Hned jsem mu ukázala, že na zavolání přiběhnu, jen když nemám nic lepšího na práci. Panička se moc zlobila, za trest jsem šla u nohy a cvičila povely. Moc dlouho jí to nevydrželo, ale já se poučila, že když nebudu poslouchat, tak budu potrestaná. Doma únavou okamžitě usínám a tentokrát nic neničím.

V sobotu 2.8. jedeme na coursing. Brut bude závodit a já poprve vyzkouším, jak se běhá za střapečkem.