Víkend v Olomouci
V pátek ráno připravila panička do chodby batoh, oblékla mně kšíry, vzala do ruky košík, připnula vodítko a vyrazili jsme za doprovodu dvounohého kamaráda na nádraží. U pokladny koupila pro nás obě lístky na vlak. Nastoupily jsme do rychlíku a vyrazily za dobrodružstvím. V Praze na Hlavním nádraží jsme jen přestoupily do dalšího rychlíku do Olomouce. Vlak byl docela plný, ale podařilo se nám najít jedno téměř prázdné kupé. Já se stočila k paničce na zem a usnula. Cesta proběhla bez potíží a tak jsme v Olomouci vystupovaly na čas. Zde už na nás čekala Wami. J
Nastoupily jsme do auta a vyjely na nákup. Poté už nás čekala cesta k Wami domů, kde jsem si pohrála nejprve jen s Meluzínou, později i s Lumpem a Banuškou. Jen Deny byl ve svém pelíšku, kde měl od nás klid. Později jsme šli na procházku okolo řeky…… i zde jsem lovila Meluzínku, honila se s Lumpem, pokoušela Banušku a obcházela Denyho. Už od léta vím, že si hrát nechce a tak ho ignoruji.
Večer jsem si ještě pohrála s ostatními, paničky koukaly na fotky, povídaly si o nás, o cvičáku, coursingu, agillity, plánovaly sobotní procházku atd.
Večerní krmení bylo pro obě paničky velkým zážitkem a pro mě neskutečnou ostudou. J Dostala jsem rybu a část hovězího čumáku, pár granulek zalitých vodou. To Vám byla vůně, sbíhaly se mi sliny, ale nevěděla jsem jak začít. Čumák byl velký, alespoň na mně ( ostatní neměli nejmenší problém), ryby byly celé a granulky se válely na dně misky. Přešlapovala jsem okolo misky, strkala čumáček do mističky, olizovala maso, ale vůbec mně nenapadlo ho vytáhnout ven a začít kousat. Až panička se slitovala, masíčko vytáhla a já se konečně mohla pokusit baštit. Jenže ouha, jsem zvyklá na maso, kosti, ale ne na něco tak tuhého a nepoddajného. Opět jsem byla nešťastná, o to víc, že ostatní už měli prázdné mističky a pomaličku šli zjišťovat, jestli náhodou nebudou mít nášup. Panička opět zasáhla a ukrojila mi kousek, který jsem s chutí sežvýkala a spolykala. Pak jsem se statečně pustila do porcování čumáku. Šlo to velmi ztuha a jak jsem špatně žvýkala, spíš teda polykala větší kusy, tak jsem zase vše vyzvrátila. Ještě že na dně mističky byly granule, ale i s nimi mám potíže. Panička se smála a Wami říkala, že se tvářím jak děsně týraný pes. Bohužel ani granulky nezůstaly tam, kde měly být a já opět vše vyhodila. Holt jsem byla bez večeře, za to ostatní měli hody. Svorně se rozdělili o mou večeři J V noci jsem spala s paničkou, Lumpík občas chodil kontrolovat, jestli ještě dýcháme a paničku pokaždé důkladně umyl.
Ráno se probouzíme do krásně slunečného dne. Na cvičáku budou probíhat nějaké zkoušky a tak se honem chystáme ven vyvenčit. Paničky se nasnídaly, oblékly mně, Meluzínku a Lumpa do postrojů a šupajdili jsme do auta. Naším cílem byla zoo. Ještě nikdy jsem v žádné zoo nebyla a tak panička byla hrozně zvědavá, jak se na zvířátka budu tvářit. Jenže mně zaujaly především ptáci ( ty znám a ráda je doma honím). U opic jsem se otáčela zády, i když panička s Wami se rozplývaly nad mláďátkem a hrdě se tvářící matkou. Wami taky fotila všechno, co jsme viděli a dalo se „vyblejsknout“. Hroši na mně žádný dojem neudělali, přes sklo jsem nic neviděla, žirafy byly daleko a já se stejně raději otáčela na kachny v protější voliéře. První zvíře, které jsem zahlídla a chvilku pozorovala byl rys. Jenže přecházel na druhé straně výběhu, takže jsem se raději věnovala očuchávání keříků. Jako další přišli na řadu klokani a ti se mi velmi líbili. Pohybovali se dost podivným způsobem, někteří se na sluníčku vyvalovali, jiní se vzájemně očuchávali. U koz jsem zpozorněla, ten pach mi byl příjemný. Mládě geparda se se mnou chtělo přes sklo seznámit, ale na tuhle šelmičku jsem vůbec nebyla zvědavá a tak jsem raději sledovala právě procházejícího buldočka. Tygr také nebyl žádný zázrak. Znechuceně jsem se koukla na paničku, aby pochopila, že tohle prostě nejsou zvířata dle mého gusta. Pochopila a s Wami se nad mým výrazem docela pobavily. Opičky sice byli o fousek lepší, ale kos v trávě se mi líbil přece jen víc, minimálně nebyl za tou protivnou sítí. Nadšená jsem byla z losa, který sešel až k ohradě a vzájemně jsme se očuchali. Také kozy, jeleni a další podobná zvířata mně zaujali a jak trefně prohlásila Wami: „Je vidět, že Aluška je honák, zaujme jí jen dobytek a pak těch pár ptáků“ Maličko se sice spletla, protože jsem ještě s velkou radostí okukovala vlky a pár zajímavých opic s červeným ksichtíkem. Ale v konečném součtu opravdu nezajímavější byly kozy, ovce, losi, jeleni a další podobná zvěř.
Meluzínka kousek cesty poštěkávala na zvířátka a na právě procházející lidi, ale opravdu jen trošku. Lump se tvářil hodně zaujatě, až na malou chvíli u kočkovitých šelem, asi vytušil, že by s nimi nebyla žádná legrace. Nejvtipnější chvilka nastala u pavilonu šelem, kde nás paničky nechaly přivázané a šly se podívat na akvária s rybičkami. Lumpík sledoval dveře, já si vyhřívala kožíšek a po očku koukala, kde je panička, jen Meluzínka se rozhodla, že nás oba bude hlídat a dávala to pěkně hlasitě najevo J
Ze zoo jsme vyrazili domů s mezi zastávkou na Svatém kopečku, kam se moc chtěla moje panička podívat. Odpoledne jsme jely s Meluzínkou navštívit Ebony, kde panička poznala část její smečky, okoukla Mumínka, Růfuska a mnoho dalších zajímavých psích kamarádů a kamarádek. Jen pro zajímavost Vám musím napsat, že se nějak v tu chvíli zapomněla bát německých ovčáků, kterých má Ebony nejvíc. Tak moc byla nadšená jejich radostí, láskou k Ebony a chutí něco podnikat, životním optimismem a dobrou náladou Ebony. Co Vám budu povídat, příště se k nim opět těší a doufá, že pochytí zase nějakou inspiraci, kterou využije v náš prospěch.
Večer Wami stáhla fotky a srdečně se u nich s paničkou pobavily. Tentokrát byla dobrá bašta, abych z ní i já něco měla. Sice jsem byla dost opatrná, přece jen páteční večeře neproběhla zrovna v nejlepším světle, ale dostala jsem zase pár namočených granulek, mleté krůtí masíčko a zelené drštky. Panička prohlásila, že ty včerejší ryby přece jen voněly o hodně líp J Vše jsem do posledního drobečku slupla. V noci jsem střídala spaní s paničkou, Lumpem a Banuškou.
V neděli ráno bylo zataženo a pod okny nějaký hlahol. To se část kursistů připravovala na první hodinu výcviku. Honem jsme se šli vyvenčit a pak připravit na druhou výcvikovou hodinu, při které panička se mnou procházela okolo psů a trénovaly jsme pár cviků včetně sledování paničky místo okolních psů. Ještě to není úplně ideální, ale prý dělám pokroky.
Po obědě paničky naplánovaly větší procházku po naučné stezce Velký Kosíř. Bohužel, díky nedostatku času jsme museli část stezky vynechat, takže máme alespoň inspiraci na příště. Cesta vedla krásným lesem, kde se střídaly jehličnaté a listnaté stromy, všude byl klid, nikde žádná zvěř a lidí jen pár na procházce. Jeli jsme v sestavě Banuška, Lump a já. Tentokrát doma zůstala Meluzínka, protože byla moc unavená a mrzutá. Potřebovala trochu klidu na vyspání. Také Deny pochrupával, je už starý a má rád svůj klid.
Po cestě jsem přišla na úžasnou věc. Lump se dá pást, jako ovce J Ve chvíli, kdy jsem objevila tuhle možnost, tak neměl žádnou jinou šanci než buď utíkat nebo se se mnou začít okusovat a hrát. Zkusila jsem pást i Banušku, ale ta se hned ohnala a jasně mi dala najevo, že její nožičky se okusovat nebudou. No co, vystačila jsem si s Lumpem. Díky tomu vzniklo hodně zajímavých fotek ( ovšem díky naší rychlosti jsou některé místy mázlé, tak je Wami i panička mají jen pro své potěšení a hlavně pro vzpomínku na úžasné odpoledne plné radosti a smíchu), obě paničky se chvílemi držely za břicho, jak se smály. Místy se do našeho řádění přidala i Banuška, tak nám k radosti nechybělo vůbec nic.
Škoda, že čas hrozně rychle utekl a najednou jsme zase byli u Wami doma. Paničky honem ještě vypálily fotky, já si pohrála s Meluzínkou, která se krásně vyspala, ožužlala Banušku, Lumpa. A pak už nám nezbylo nic jiného než hupnout do auta a rozjet se na nádraží, odkud nám jel rychlík do Prahy. Rozloučení bylo až moc rychlé, nastupování do rychlíku, hledání zabukovaného místa také a než jsme se vzpamatovaly, tak nás vlak odvážel od kamarádů pryč. Domů jsme dojely v pořádku a bez problémů se zpožděním. Byly jsme unavené, ale hrozně moc spokojené a šťastné, že nám víkend v milé společnosti vyšel i díky počasí.
Chtěla bych poděkovat Wami za útočiště a za to, že s námi absolvovala všechna dobrodružství, také za její milou společnost. Meluzínce, Banušce a Lumpíkovi za skvělý hrací, ožužlávací a blbnoucí víkend, Denymu, že vydržel mou společnost při procházkách.
Za paničku mohu říci, že tak krásný, pohodový a sluníčkový víkend už dlouho nezažila.
Wami, Ebony….. těšíme se na příští návštěvu a doufáme, že nebude zase za tři čtvrtě roku J
Zde jsou nádherné fotky od Wami ....děkujeme :-) :
http://wami.rajce.idnes.cz/vikend_s_brut/#album