Jdi na obsah Jdi na menu
 


Standard plemene

15. 11. 2006

Originální název:  Australian Cattle Dog, Queensland Heeler, Blue Heeler, Modrý Chiler, Kvinslenský Chiler

Oficiální zkratka:  ACD 

Číslo standardu FCI:  287/ 01.01.1963 (Australie)

Skupina FCI:  Skupina 1 - Pastevečtí a honáčtí psi 

Sekce FCI:  Sekce 2 - Honáčtí psi

Země původu:  Australie

Historie plemene:  Vznik plemene souvisí s kolonizací Austrálie. Australák byl vyšlechtěn honáky dobytka křížením několika plemen. Museli to být psi do jisté míry samostatní, skromní a odolní, aby byli schopni vést stádo dlouhé míle nehostinnou suchou krajinou nebo do horských rančů. Cestovali mnoho mil jen s trochou vody a potravy. Pastevecká plemena, často zmiňovaná „blue merle highland collie“, byla křížena s dingem. Kolie byla použita pro výbornou ovladatelnost, pracovitost a doubrou vazbu na člověka. Dingo dal silnou tělesnou stavbu, silnou klínovitou hlavu, ale i vytrvalost a schopnost pracovat i v extrémních podmínkách australského vnitrozemí. Ke křížení byl použit i bulteriér, po kterém australák zdědil odvahu, houževnatost a neústupnost. Dalmatin přinesl ochotu běžet po boku honáků dlouhé míle. První snahy o popsání plemene se objevili již okolo roku 1800. Velkou měrou přispěl Thomas S. Hall, jehož rodina vlastnila v Hunter Valley rozsáhlé pozemky. Prvně se pokusil o popsání plemene okolo roku 1840. Pokračoval v kříženi a výsledkem byli psi označovaní jako Hall heelers nebo Queensland heelers (heeler v angličtině znamená patař, odvozeno od stylu práce těchto psů, kteří usměrňují dobytek drobným kousáním – štípáním do zadních nohou). Další významnou osobou ve vývoji plemene je Robert Kaleski. Jím vypracovaný původ australského honáckého psa je považován za věrohodný, jelikož v té době byla stále řada farmářů – chovatelů naživu (1903).

 

Povaha:  temperamentní, mrštní a ovladatelní. Skvěle se adaptují do jakýchkoli podmínek.

 

 

 

 

Ale díky jejich smíchané krvi se psem dingo jsou tito psi divocí, je pro ně charakteristické nestálé chování. Australský honácký pes je vysloveně pracovním plemenem, vyznačujícím se živostí, výjimečnou inteligencí, ostražitostí, odvahou a vytrvalostí

Jak exteriér tak i povaha dnešního australáka je výsledkem potřeby jeho chovatelů a jeho životních podmínek: široká klínovitá hlava se silnými čelistmi dokáže bolestivým chňapnutím popohnat či potrestat neposlušné zvíře, postavené uši dobře zachytávají povely a méně trpí nemocemi, zavalitý statný trup chrání velké a silné srdce a plíce, kratší nohy s objemnými svaly a pevnými kostmi mohou psa nést mnoho hodin na velké vzdálenosti. I delší, dolů nesený ocas má pro australáka svůj význam - působí jako kormidlo při rychlých obratech za dobytkem.

Protože byl australák udělán lidmi pro lidi, je na svém pánu velmi závislý. Nejraději by byl neustále v jeho přítomnosti, provází ho na veškerá možná i nemožná místa, stále očima i sluchem sleduje, jaká má jeho pán přání. Chce být přesvědčován o tom, že jej jeho pán nepřestal milovat a on sám je ochoten o své lásce podávat nepřetržité důkazy. Je ideální společník, nevzdaluje se od své rodiny, nemá ve zvyku honit zvěř. Často je přirozeně ostražitý, takže ohlásí vetřelce hlasitým štěkotem. Není ale přehnaně agresivní, na lidi neútočí (pokud k tomu není cvičen). Je trpělivý při hře s dětmi. Má přirozené sklony ke shánění zvířat do houfu a výborně se naučí pracovat se stádem silného skotu. Pro práci s ovcemi bývá příliš tvrdý, ale s hovězím dobytkem si poradí. Kopnutí nebo trknutí ho neodradí, naopak - v tom okamžiku v jeho krvi promluví bulterier a dingo a on se tím víc rozčílí, čím na něj dobytek více útočí. Rád doprovází koně a tak je ideální jako partner při westernových soutěžích a vystoupeních.

Popis:  Hlava je v proporcích k celkové stavbě psa, lebka je široká a jen lehce klenutá mezi ušima, odkud přechází v lehký, avšak vyjádřený čelní sklon. Čelisti jsou osvalené, ale nikoli hrubé, zejména dolní čelist je silná, hluboká a dobře vyvinutá. Obličejová partie je široká, dobře vyplněná pod očima, postupně se zužuje ke středně dlouhé, hluboké a silné čenichové partii. Nos je černý nebo odpovídající zbarvení psa. Zuby jsou silné, chrup nůžkového skusu. Oči musejí být oválné, středně velké, ani zapadlé, ani vystouplé, vyjadřující živost a inteligenci. Zbarveny jsou temně hnědě. Uši jsou přiměřeně velké, spíše malé než velké, široké v základně, svalnaté, vztyčené a přiměřeně zašpičatělé. Jsou položeny široce, až téměř po stranách lebky. Krk je velmi silný, osvalený a středně dlouhý, bez záhybů: Hrudní končetiny jsou silných, okrouhlých kostí, perfektně rovné nahlíženo zpředu. Pánevní končetiny jsou široké, silné a osvalené. Hlezna jsou silná a dobře skloněná. Končetiny jsou při pohledu zezadu rovné a spíše uzavřené než se rozšiřující do stran. Tlapy jsou okrouhlé, prsty krátké, silné, dobře klenuté a sevřené. Tělo je o málo delší, než činí kohoutková výška, přibližně v poměru 10 ku 9. Linie hřbetu je rovná, hřbet silný, dobře klenutá žebra, nikoli však sudovitý hrudník. Hruď je hluboká a svalnatá, přiměřeně široká, bedra hluboká. Ocas je nasazen nízko v pokračování zádi, nesen zavěšeně v lehkém oblouku, dosahuje přibližně k hleznům. Srst je neobyčejně odolná klimatickým vlivům je přiměřeně krátká, rovná a středně hrubé struktury, s krátkou, silnou podsadou. Ocas je kryt srstí jako kartáč. Hlava, hrudní končetiny a pánevní končetiny od hlezen dolů jsou kryty krátkou srstí, na ostatním těle je srst delší. Zbarvení je modré nebo červeně skvrnité. V prvém případě je pes skutečně modrý nebo modře skvrnitý (i když tento výraz není zcela vystihující, spíše stříkaný), s dalšími barevnými znaky či bez nich. Povolené znaky jsou v černé, modré či pálené (tan) na hlavě, rovnoměrně rozmístěné. perné znaky na těle jsou nepřípustné. Červeně skvrnitý pes musí mít červené skvrny rovnoměrně rozmístěné po celém těle, včetně podsady, a to buď s tmavšími znaky na hlavě nebo bez nich. Velikost se pohybuje v rozmezí  45 - 51 cm u psů a 43 - 48 cm u fen.

Štěňata australáka se rodí bílá, pouze s malými tmavými skvrnami na hlavě a ocase. Teprve po 4-5 týdnech se probarví do modré nebo červené barvy. Žádná barva srsti nemá v chovu australských honáckých psů přednost, záleží pouze na vkusu chovatele a majitele, k jak zbarvenému zvířeti se přikloní.