Jdi na obsah Jdi na menu
 


Červenec a srpen

24. 7. 2008
 Po příjezdu z chaty se u nás nic podstatného neudálo. Děti odjely na tábor a pak začala anabáze s Aluščiným háráním. Zpočátku jsem se choval jako džentlmen, vůbec jsem si nějakého začátku nevšímal. Hrál jsem si s Alu na honěnou, lovili jsme myšky atd.

Po týdnu hárání jsme jeli na velkou vycházku na Javornici. Páníčkům přijel z daleka kamarád a tak ho vytáhli na procházku. Jen si ani jeden z nich neuvědomil, že několik předchozích dní pršelo, takže bylo všude pěkné blátíčko a spousta louží. Pěkně jsme se s Aluškou proběhli, páníček si "sedl" po uklouznutí do bláta ( ani se nedivím, přeskakoval zrovna dost velkou louži a já uhnul do strany), panička neustále hledala schůdnější cestu a ten náš kamarád brblal něco o čistých a nových botách. :-)) Taky se objevily mračna ovádů, kteří páníčky pěkně pokousaly. Jen my dva byli spokojení a v lese naprosto šťastní. Večer jsme zakončili ve Skryjích v hospůdce, kde se lidi navečeřeli a my s Aluškou pěkně prochrupli.

V neděli 20.7. jsme ještě jeli na večerní výlet ke známým na chalupu. Čekala nás tam velká procházka okolo pastvin s koňma a krávama. V jejich blízkosti panička vyzkoušela, jak moc se s Alu budeme hrnout k hrazení. Nezklamal jsem, choval jsem se jako smyslů zbavený, takže jsem chvílema dostal povel "lehni" a musel jsem v klidu koukat do ohrad. To Vám bylo těžké.  Nic méně panička usoudila, že budeme častěji vyhledávat koně a krávy na pastvinách a budeme cvičit pevnou vůli a poslušnost. Za odměnu jsme se pak pořádně proběhli po loukách.

Po téhle procházce panička usoudila, že je nejvyšší čas začít Alušku oddělovat a když už nás pustí k sobě, tak jen pod opravdu bedlivým dohledem. Aluška totiž začala nastavovat zadeček k mému čenichu.   Snažil jsem se stále chovat jako džentlmen, ale bylo to den ode dne těžší a od pondělního večera jsem se změnil v slintající, neposlušnou a klepající se obludku. Naštěstí už byla Aluška v obýváku a při střídání v chodbě ( u venčení), jsem byl na vodítku a moc hlídán.

Ve středu 23.7. jsem jen s páníčky vyrazil na procházku. Cesta vedla opět naším známým polem, okolo říčky a najednou koukám, na konci cestičky na mně radostně vrtí ocáskem Arwenka. To Vám byla radost. Tentokrát cestu vymyslela panička a její uskutečnění bylo na páníčkovi ( přece jen trefí všude líp ). Pobíhali jsme s Arwen po cestičkách, po stráních a taky jsme čuchali ke kde jakému klacíku. Z cestičky jsme se vydali přes stráň na louku, kde jsme se pořádně proběhli. Vzhledem k tomu, že se blížil temný mrak, tak se páníčci rozhodli, že půjdeme domů a ukážeme Arwence, kde bydlíme.

Hned následující víkend se stala dost neobvyklá věc. Panička s Aluškou odjely na návštěvu ke kamarádce a já zůstal s páníčkem doma. Naštěstí se vrátily děti z tábora, i když oba nemocní, takže jsem měl o zábavu postaráno. V sobotu jsem s páníčkem šel na dlouhou procházku do Srbska, na Tetín a zase zpět, kterou jsme proložili koupáním v Berounce. V neděli jsme jeli na celodenní výlet na Krakovec. Auto jsme zaparkovali kousek od Javornice a pak šli údolím Javornice až k troskám hradu, tam jsme oba pořádně prolezli všechna zákoutí, podívali se do sklepení a okoukli z výšky vesničku. Páníček si v místní hospůdce dopřál oběd a vyrazili jsme na cestu zpět. Domů jsme přijeli unavení, spokojený, řádně vykoupaní a páníček i poštípaný od ovádů. Celkem jsme nachodili cca 20km.

Ve středu za námi přijel můj chovatel Luboš a šel se podívat, jak s Aluškou řádíme ve vodě. Při cestě zpět jsme zastavili v místní hospůdce, kde jsme spokojeně odpočívali. Blížili se totiž dvě po sobě jdoucí soboty plné coursingových závodů a tak panička usoudila že kombinace plavání, běhání a odpočinku nám zlepší kondičku, kterou sice máme už tak skvělou, ale vždycky je co zlepšovat.