Radostnější červen
Jak už jsem psal v předchozím článku, tak se mi hrozně stýská po Denče. Sice jsem v Radslavicích zase chytil "radost do života", ale návrat zpátky nebyl úplně nejlepší. Navíc mi odešel malý páníček do nemocnice a tak doma bylo všechno vzhůru nohama. Jenže jsem netušil, jak je panička chytrá. Domluvila se se sestrou a přijela za mnou Balinka. To Vám bylo radosti, štěkání, okusování se, lítání a všelijakých dalších skopičin. Sice kamarádka zůstala jen tři dny, ale i ty mně moc pomohly a já se konečně začal bavit. Za pár dní přijela Balča opět, prý abych měl o zábavu postaráno.
Předposlední pátek v květnu jsem jel s páníčkem stavět Vodácký maraton. Musel jsem dohlížet na stavění stanů, občerstvení, dělání dříví, sekání trávy a v neposlední řadě na správnou výživu pomáhajících. Jak se panička druhý den dozvěděla, tak jsem kontroloval vše vydatně.... posloužil jsem si steakem právě grilovaným na ohni, slupl jsem postupně téměř 2/3 šišky salámu, vyžebral jsem několik čerstvých rohlíků, o chlebu se sýrem ani nemluvím, špekáčky byly to nejmenší.... zkrátka nacpal jsem se na dva dny dopředu. :-) Doma jsem padl do pelíšku a spal jak mimino. Jen páníčci říkali, že se v chodbě ráno nedalo dýchat, jak jsem upouštěl dušíky.
30.5. - 1.6. se konala víkendovka v České Vsi. Ta je popsaná v části "Coursing". Ovšem musím říct, že tam bylo hrozné vedro, běhalo se nám skvěle a navíc jsem tam měl nejen brášku Diaze, ale i Jessí a malou Australii. Však se koukněte na fotky pod článkem.
Další sobotu k nám opět přijela Bali s paničkou. Tentokrát ale na celý zbytek června. Její panička musela do práce a aby Balince nebylo doma smutno, tak odjela k nám na "letní byt". Opět jsme spolu dováděli, zlobili paničku a já pomalu přestával být smutný pes. Jen Denynky místečko jsem poctivě obcházel. Jak už u nás bývá zvykem, tak jsem nečekaně onemocněl a tím narušil veškeré plány, které panička měla. Dostal jsem psincový kašel. Neustále jsem hrozně moc kašlal, dávil se a odmítal si hrát. Panička mi začala dávat jitrocelový sirup, hodně vit. C a Bromhexin na odkašlávání. Sice vše zabralo, ale přetrvávalo zadýchávání.
Do toho přijel za mnou chovatel, přivezl mi pozdrav od mámy a táty, pomuchlal mně, pošeptal mi do ouška, že jsem fešák a na večer společně s páníčkem a paničkou odjel. Představte si moje překvapení, když se ti dva vrátili domů a na vodítku byla krásná fenečka autraláčka jménem Alura ( pro páníčky Alu, Aluška). Chudák byla z toho všeho celá zmatená a tak v noci spala s páníčkama v obýváku. Během dvou dnů se zorientovala, začala s námi řádit, kousat pelíšek, ničit moje hračky atd. Jenže já měl takovou radost, že mám doma zase na stálo kamarádku, že jsem jí mimo balonků všechno nechal. Takže nakonec jsme byli doma tři. Balinka po pár dnech taky chytila kašel ( a odmítala léky), takže jsem si s Alu hrál převážně já. To Vám je parťák na hlouposti a pořádná potvůrka, naučila se totiž štípat mně do nohou a tak naše hrátky jsou plné kníkání, bafání, pískání, vrčení atd. Bohužel se kašel nevyhnul ani Alušce, ale měl slabý průběh, takže z toho holka vyšla nejlíp. Já musel k panu veterináři, protože se paničce nelíbilo mé zadýchávání. Naštěstí to byly jen dozvuky kašle a tak jsem nemusel mít atb ani nijak velké omezení. Jen ještě musím na kontrolu srdíčka, prý pro jistotu.