Jdi na obsah Jdi na menu
 


Divoký víkend ve Slavětíně 14. - 16.3. 2008

25. 3. 2008

Ve čtvrtek odpoledne začala panička pobíhat okolo nás, nosila na hromádky oblečení, moje věci a další nezbytnosti. Začal jsem netrpělivě přešlapovat s tím, že brzy někam vyrazíme. Panička se pousmála a povídala, ať se uklidním, že jedeme až ráno. No, co jsem měl dělat, šel jsem si postěžovat Denyně. ;-)

V pátek ráno páníčci nanosili věci do auta a kolem deváté jsme vyrazili za dobrodružstvím. Nejdřív jsme se museli zastavit pro granulky, pak ještě v Praze, protože páníčci slíbili naložit nějaké věci od Saraxů a s nima i Pepu. Vzhledem k tomu, že od rána poprchávalo, tak byla Praha bez větších problémů průjezdná. Chvíli jsme jeli po D1, pak odbočili směr Benešov a nakonec projížděli vesničkama do Kamenice pod Lipou, kde si páníčci dali oběd. Také jsme udělali jednu venčící zastávku, abych se pořádně protáhl. Poté už jsme jeli rovnou směr Slavětín. Na konci jsme sice maličko zazmatkovali a místo odbočení projeli celou vesnicí, ale jeden telefonát Barče vše napravil. Na místo určení jsme dorazili mezi prvními. Páníčci šli nejdříve pozdravit Barču a Karlose, pak okouknout pokoj a nanosit do něj věci. Nakonec jsem šel já. V pokoji byla pořádná zima, teda to hlásila panička, já byl spokojený. Než se všichni sjeli, tak páníček řádně roztopil kamínka.

Po čtvrté hodině začali tréninky coursingu. Před svým prvním během jsem zjistil, že přijel další australák Gwyn s malým Tokšou a páníčkama Soňou a Milanem. Potkali jsme se hned při jejich příjezdu. Tokyšek je vlastně ještě psí mimi a tak běhal s dalšíma prckama vždy na konci kol. Za to já hned na úvod běžel s Gwynem. Ovšem začátek to byl zajímavý. Po pár metrech se přetrhlo lanko a tak jsme se s Gwynem maličko pustili do sebe. Po navázání a opětném spuštění jsme krásně běželi až do cíle, kde jsme potupně zakillovali. Do druhého kola nám Barča přidala ještě jednoho soupeře a to Rondu, tentokrát start proběhl bez problémů a my jsme opět předvedli, jak nás běhání za střapečkem baví. V té době dorazil poslední australák Diaz s páníčkama. To vám bylo skvělé ... Panička mně odvedla na pokoj odpočívat a šla si k dráze popovídat jak se Soňou, Milanem, tak s Helčou a Pavlem od Diaze. Bedlivě přitom sledovali ostatní pejsky a jejich výkony na dráze. Postupně přestávalo pršet. Po doběhnutí všech psích kamarádů byla připravená večeře a po ní povídání, popíjení a plno smíchu. Spát se šlo až po půlnoci, i když někteří to vzdali dřív.

Ráno jsme vstávali dost brzy, aby mně panička v klidu mohla vyvenčit. Taky mi bylo v pokoji docela horko, proto jsem šel rád ven, kde se pomalu proklubávalo sluníčko. Než se páníčci stačili nasnídat, tak už svítilo naplno. První běh opět běžím s Gwynem, ale tentokrát k nám Barča přidala Diaze, který plní licenční zkoušku. Hned po startu zabíháme s Diázkem za budovu a tak do cíle přibíhá Gwyn... naštěstí sám, protože se mu podařilo sundat si košík. Nám s Diazem Barča dává ještě jednu šanci a té naplno využíváme. Dobíhám jako první a Diaz rovnou naráží do mně.... zakillování už probíhalo pod dohledem paniček. :-) Po té jsem musel odejít na chvíli do pokoje, aby si panička trošku odpočinula. Páníček totiž pomáhal na dráze, takže se o vše musela postarat sama. O pauze před druhým kolem si pro mně panička došla a já s ní čekal u dráhy. Maličko jsem šílel... to radostí, že zase budu běhat. Ve druhém běhu jsem měl soupeřku Vicky od "psa Jíry", což je vynikající fotograf. Ta Vám je ale dobrá, než jsem se stačil rozkoukat, tak už killovala a já teprve dobíhal. ;-) :-)

Po doběhnutí všech pejsků se někteří páníčci připravili na sestup do podzemí... šli se dvě trasy, kdy ta první krátká byla s pejskama a ta druhá dlouhá bez nich. Páníček šel na tu druhou, já zůstal s paničkou. Venku jsem si pohrál s kamarádkou Matyldou, kterou jsem díky novému, slušivému sestřihu vůbec nepoznal. Taky jsem musel všechno očuchat, přeznačkovat. Panička se rozhodla, že vyzkoušíme překážky a tak jsem musel přeskakovat, přebíhat, pomalu přecházet a tak podobně. Že bych byl nadšen, to teda ne. Po páníčkově návratu jsme vyrazili na procházku s Gwynem a Tokyškem. My velcí jsme museli mít pro jistotu košík, což mně na rozdíl od Gwyna nevadilo a vesele jsem pobíhal sem tam. Po návratu už páníčky čekala večeře a nás odpočinek. Noční bojovka se zrušila, protože všichni byli unavení. Místo toho se slavilo, opět povídalo, popíjelo a taky hrálo... teda my jsme si hráli s Day a Tokyškem. :-)

Nedělní ráno je zatažené a než se páníčci nasnídají, tak začíná lehce pršet. První běh je opět pro nás s Gwynem společný a bezproblémový. Druhý a tím i poslední víkendový běh jssme opět běželi všichni tři australáci společně. Ovšem stejně jako v pátečním prvním běhu , tak i tentokrát nám střapeček poodjel o kousek a zastavil se. Předvedli jsme všem, jak se umíme mezi sebou poprat. Páníčci nás rozdělili, uklidnili a šli jsme opět na start...tentokrát se nic nepokazilo, takže jsme všichni naprosto dokonale doběhli do cíle a zakillovali. Pak už nás čekalo jen společné focení ... mimochodem jsou z toho moc pěkné fotky, :-) balení a odjezd. Nikomu z nás se nechtělo domů. Cesta vedla opět přes Prahu, kde jsme vyložili Saraxům tašky a Pepu. 

Ještě jsem zapomněl napsat, že Tokyšek se každým během zlepšoval, takže nám roste pořádná konkurence. :-) Soňa si postupně zaběhala maraton, Pavel málem vykroutil krk při focení a panička vytahala ruce při mém držení. Jo a ještě jedna zajímavost ... Gwyn i Diaz jsou moji poloviční bráškové... máme společného tátu Elbiho :-)

Naše poděkování opět letí k Barče a ostatním, kteří se na víkendovce podíleli. Také jsme rádi poznali Soňu s Milanem a Helču s Pavlem.... doufáme, že se zase brzy sejdeme.

Tady jsou odkazy na fotky od našich acd kamarádů Pavla a Soni:

 http://diaz.rajce.idnes.cz/coursing_slavetin_14.3.2008/

 http://sonaplo.rajce.idnes.cz/2008_03_coursing_Slavetin/