Louny 2.8. 2008
Očima Bruta:
Konečně jsem se dočkal dalšího coursingu. Aluška ještě nikde nebyla a tak vůbec netuší, co jí čeká. Jsem zvědavý, jak moc se já běhání za střapečkem bude líbit. Ale vzhledem k tomu, že je to správný australský honácký pes, tak určitě poběží s nadšením hned od startu.
Z domova vyjíždíme pár minutek po šesté ranní, musíme jet přes Prahu po dálnici, jelikož by jsme jinak nestihli přejímku. U nás prší, panička je z toho celá nesvá. Cesta nám rychle ubíhá, ale zároveň celou dobu poprchává. V Lounech se setkáme s Lubošem, který má v autě Sue a Doda a společně jedeme na cvičák, kde se závody konají. Maličko jsme zabloudili, ale díky skvělému času si nemusíme dělat starosti. Přijíždíme chvilku po bráškovi Diazovi. Jak už víte, on je to bráška jen poloviční, ale o to více rivality v nás je :-) Projdeme přejímkou, panička mi konečně kupuje závodnickou dečku a pak už jen všichni čekáme na začátek. Potkávám tu Jimmiho od Verunky, který s námi byl v České Vsi, Jimmiho od Markéty, se kterým jsem pro změnu byl ve Slavětíně a spoustu dalších kamarádů jak psích tak lidských.
Jak Helča tak panička mají z našeho společného běhu obavy, vždyť jsme se v každém společném běhu minimálně pořádně pošťuchovali a tak si domluví běh jednotlivý. Diázek vybíhá jako první a běží skvěle. Já se připravuji hned za ním a vyrážím "jak o závod". Panička má hroznou radost, protože na dlouhé a dost složité trati jsem neudělal jedinou chybu. Tento běh vyhrávám nad bráškou o jeden bodík. Pak už se jde chystat Aluška, jenže nejdřív musí budoucí závodníci dokončit licence a to je doba, kdy na trať nastupuje Sue a Dodo. Moc jim to nešlo, nějak se v té super atmsféře zapomněli soustředit na střapec a neustále koukali okolo. Takže si Luboš zaběhl kolečko, aby se naučil, jak to s tím coursingem vlastně je. ;-) Pak už přišla řada na Alu, prý běžela nádherně a okamžitě zakillovala střapeček. Musím říct, že lepší kamarádku jsem si ani přát nemohl. Po skončení prvního kola byla pauza na oběd.
Druhé kolo jsem ovšem běžel s Diázkem. To Vám měly paničky nahnáno. Na trať se postupně rozmístili páníčci a Luboš, jako pomocníci v případě, že by jsme se do sebe pustili. Jenže nic z toho nenastalo. Tohle byl totiž super běh, kdy jsme oba dva sledovali střapec a jen se předháněli ve vedení. Prý se náš běh líbil i rozhodčím a tak jsme oba dostali spoustu bodíků, i když Diázek o dva víc než já, takže jsem celkově skončil druhý.;-) Ovšem nám vůbec nešlo o umístění, ale o pořádné vyběhání, skvělou atmosféru a super psí společnost. Páníčci z nás dvou měli opravdovou nefalšovanou radost. A to si představte, že se nakonec v Lounech sešlo 7 australáků...takový počet jen tak někde vidět nebude.
Luboš si opět zaběhal s Dodem i se Sue při plnění licenca a pak i při tréninku. Nakonec si myslím, že licenci měl dostat sám, vždyť počet běhů splnil sám a hned ;-) Aluška opět nezklamala a při druhém tréninkovém běhu letěla jak vítr. Holt holky australandy brzy budou mít v Alušce pořádnou konkurenci :-)
Na závěr jsme se šli zchladit do Ohře. Lovili jsme klacíky, které nám Luboš a páníček házeli, plavali a dělali další psí vylomeniny. Musím říct, že jsme si den užili se vším všudy a setkání se super lidičkama, jejich pejskama nás pokaždé potěší a nabije energií. Nakonec i počasí vyšlo, sice ze začátku poprchávalo, ale po chvíli se vyčasilo, vysvitlo sluníčko a bylo teploučko, možná chvílema až moc.
Očima Alu:
Jedem na coursing. Vůbec netuším, co to nějaký coursing je. Ale jak panička, tak Brut mně ujišťují, že je to super zábava a že se mi určitě bude moc líbit. No, nevím, mám jim věřit?
Ráno vstáváme brzy, jedeme bez bašty a tak se pokouším vyškemrat alespoň odměnu. Nene, prý musím mít prázdné bříško, aby mně nebylo špatně. Poprchává a panička brblá, že celý týden je pěkně, ale na závody se jak na potvoru musí počasí zkazit. Nicméně vyrážíme na dálnici směr Praha, Slaný, Louny. Tady už na nás čeká Luboš s Dodem a Sue. Po chvíli kroužení v Lounech nalézáme cvičák a vystupujeme. Panička jde vyřídit nezbytné záležitosti, zaplatit poplatky a koupit Brutíkovi dečku, já si na tu svojí prý musím ještě chvilku počkat. Po vyřízení formalit mně páníčci představí Diázka a dalšího kamaráda Jimma. Moc se jim líbím, tak se vzájemně očucháváme a čekáme na začátek závodů. Stojíme kousek od dráhy a ve chvíli, kdy se na trávě pohne ta divná šustívá věc, se začínám vzpírat a chci se na ní jít podívat zblízka. Panička má radost, povzbuzuje mně a zároveň vysvětuje, že tohle je ten střapeček, za kterým se běhá. Moc se mi líbí a hned bych si šla zkusit zaběhat. Jenže tohle je dráha pro závodníky, na licence a tréninky je dráha kousek vedle... není tak dlouhá a složitá.
Jako první vybíhá Diázek a já sleduji, jak se to vlastně dělá. To Vám je fofr, než jsem se pořádně rozkoukala, tak byl v cíli a střapeček ulovil. Jé, to je fajn, když ho můžu zakousnout. :-) Brutík běží hned za bráškou a já nestačím koukat, on je snad ještě lepší. Teda kluci, oba jste byli úžasní a já se moc těšila, jak si střapeček ulovím sama. Ovšem nejdřív běžel Dodo se Sue licenci. Asi nepochopili, co se od nich čeká a tak koukali okolo, zastavili se, vyváleli na zádech a umazali si dečky. Nakonec první běh ani nedokončili, za to se Luboš pěkně proběhl :-) Po licencích se šlo trénovat. Panička mně přivedla ke startu, podržela mně, pak mi do ouška zašeptala, jaká jsem šikovná holka a že střapeček je můj a můžu si ho chytit, odsouhlasila, že jsem připravená a s tajným slovíčkem mně pustila. Hned jsem pochopila, co mám dělat a statečně jsem utíkající střapec lovila. Musím říct, že větší legraci jsem ještě nezažila... dokonce se mi povedlo v půlce trati střapec chctit a pořádně zkousnout. Po navázání přetrženého provázku jsem zbytek opět s plným nasazením doběhala. Já bych Vám přála vidět tu obrovskou paničky radost a super pochvalu, kterou jsem dostala. Opravdu na mně byla moc pyšná. Ještě chvíli jsme pokukovali u dráhy, ale přišel k nám australáček Dráček a tak jsem s ním šla blbnout. Pak už byl nejvyšší čas na oběd a tak jsem šla odpočívat k Brutovi do auta.
Druhé kolo běžel Brut s Diazem a nechápu, proč dělali taková podivná opatření. Vždyť kluci běželi super běh a vůbec si sebe nevšímali. Nakonec vyhrál Diázek před Brutem o pouhý jeden bodík :-) Druhé kolo licencí se neslo v duchu... Luboši, poběž! .... jak Sue tak Dodo běželi, jen když s nima zároveň běžel Luboš a ještě spíš koukali na něj než na střapec. To Vám byla prča :-) Druhý tréninkový běh jsem opět běžela sama a naprosto v pohodě. Opět mně panička pošeptala tajemné slovíčko a já vyrazila jak ďas. Střapeček jsem zdárně ulovila a dostala moooooc velikou pochvalu od všech přihlížejících, ale hlavně od paničky.
Pak už byl čas na prcházku a koupání v řece. To se nám to řádilo, Brut sice ne moc nadšeně koukal na Doda, ale Sue se vrhala do vody na plné pecky a lovila klacíky hodně daleko od břehu. Ddo se snažil taky plavat a vypadal jako parník a já? Já jsem konečně pochopila, že když budu kopat nožkama, tak se ve vodě vůbec nemusím bát a budu plavat jako ryba.
Po vyhlášení všech vítězů závodů jsme se rozloučili s kamarádama a pomalu odjížděli k Lubošovi na kafe. Tam jsem Brutíkovi ukázala, kde jsem bydlela, všechna zákoutí, místečka a taky kotec, kde už byla Dinky, Didi a taky Sue s Dodem. Moc ráda jsem ale hupla do auta ajela domů do svého pelíšku.