Víkendovka na Ranči Orel 27. - 30.9.
Od ledna jsme členy Moravskoslezského coursingu. Vzhledem k tomu, že nás na začátku roku zradilo zdravíčko....teda jen mně a paničku, tak jsme se dostali ke coursingu teprve teď. Páníčci rozhodli, že pojedeme na víkendovku a vyzkoušíme, jestli budu běhat za střapečkem. Oba dva doufali, že ano, když běžně lovím vše, co se kde pohne. Oba viděli spoustu fotek, slyšeli nadšená vyprávění o akcích pořádaných Barčou, Karlosem a dalšíma lidičkama. Moc jsme se těšili na kamarády, které už známe i na ty nové.
Po dlouhých debatách, zařizování a taky malinko zlobení jsme vyjížděli ve čtvrtek brzy ráno. Nejprve jsme zamířili do Prahy, kde jsme ještě naložili věci od kamarádů, pak jsme se propletli naprosto ucpanou Prahou, zamířili po dálnici do Hradce Králové, kde měl páníček nějakou práci. Já jsem pobíhal po zahradě, zlobil pejsky za plotem, dráždil dva jezevčíky občůráváním plotu a vyděsil sousedku, která mně na zahradě nečekala. Prý to ale nevadí, ona je hrozná drbna a tak se bude pár dní držet dál. Celou dobu chvílema poprchávalo a panička se dost smutně koukala na nebe. Už vím, že když je velké mokro nebo namrzlo, tak se jí špatně chodí.
Z Hradce jsme se rozjeli do Šumperku, kde chtěla panička projet Červenohorské sedlo....a taky se tam na chvíli zastavit. Jenže ouha, cesta ze Šumperku byla uzavřená a tak jsme jeli oklikou přes Karlovu Studánku do Jeseníku. U Karlovy Studánky nás chytila hrozná mlha...jak říkali páníčci..."dala by se krájet" a začínalo moc pršet. Naštěstí jsme se chvíli předtím zastavili na venčení a pořádné proběhnutí, jinak by jsme byli pěkně promočení. Téměř večer jsme dorazili na ranč, kde jsme si převzali klíče od pokoje, vybalili a čekali na ostatní.
V pátek ráno jsme s paničkou vstávali hodně brzy a pořádně si obhlídli koně, kteří byli na pastvinách. Pak byla snídaně ...jak moje, tak páníčků. Panička mně po domluvě s Barčou dopřihlásila na licenci. Teda vůbec nevím, co to licence je, ale panička mi vysvětlovala, že je pro nás důležitá a tak jsem jí na souhlas olízl tvář. Venku bylo sice pod mrakem, ale nepršelo. Páníčci mně naložili do auta ve chvíli, kdy začalo drobně pršet a sjeli jsme k místu, které bylo vyhrazené pro závod. Jé, já vám zapomněl říct, že se běhalo Mistrovství Slezka. O pohár běželi pejsci, kteří už měli licenci vyběhanou a mohli se účastnit závodů. My ostatní jsme si licenci teprve vyběhávali. Než jsme zaparkovali, tak už lilo jako z konve. Závod byl zrušen a my zase jeli zpět. Panička mi později říkala, že byl závod přeložen na neděli a tak určitě ještě poběžím.
Odpoledne se počasí umoudřilo, takže jsme šli na procházku. Po cestě jsme potkali Maggií s Matyldou a jejich paničkou. To vám byla paráda, lítali jsme jako blázni, hopsali po louce, v lese a taky se vzájemně pošťuchovali. Jen chudák Matylda měla každou chvíli v kožíšku zapletené větvičky a tak jí to dost zpomalovalo. Vrátili jsme se mokří, spokojení a unavení.
V sobotu bylo mokro, občas ještě spadlo pár kapek, ale kousačka v pískové aréně se mohla uskutečnit. Přijel figurant Rosťa,který nás začátečníky spolu s našimi páníčky začal v kruhovce hecovat a drráždit nás peškem, hadrem a dalšíma pomůckama. Ne, že by jsem byl nějak moc nadšen. Všude bylo moc písku, skřípal mezi zubama, tak jsem na peškovi hledal co nejčistší místečka. A že bych byl nějak moc "dráždivý", to se taky nedá říct. Víc mně zajímalo všechno okolo...třeba Maggií, která byla se mnou v kruhovce nebo další pejsci čekající za vrátkama. Nejdřív šel se mnou do arény páníček, ale to jsem jen stál a nic se mnou nebylo, takže mně převzala panička, páníček si stoupl k Rosťovi a najednou jsme začal spolupracovat. První kolo bylo takové nijaké, ale ve druhém se mi několikrát povedl výborný zákus do peška. Páníčci ze mně měli velkou radost. Rosťa jim pak poradil, co mají doma dělat, aby jsem se pořádně chytil.
Odpoledne si páníček půjčil od kamarádky Gwen koloběžku a šli jsme vyzkoušet, jestli by pro nás nebyla lepší než kolo. Několikrát jsme sjeli dolu pod kopec a vyběhli nahoru. Nejlíp jsem páníčka táhl, když se přede mnou objevila koza a Čert. Takže koloběžka zatím nebude, zůstaneme u kola. Z něj páníčka nebolí kolena.
Večer se šla Stezka odvahy. Panička seděla v lese a kontrolovala, aby se nikdo neztratil, takže jsem s páníčkem vyrazil sám. Byl jsem nadšený...tolik pachů, tma, nikde nikdo. Jen páníček měl celou dobu obavy, aby se někde neobjevila zvěř a já se za ní nerozběhl. Nic se nestalo a v pořádku jsme došli zpět na ranč.
V neděli svítilo sluníčko a bylo teploučko. Po snídani mohlo začít Mistrovství, licence a tréninky. Já jsem první kolo běžel mezi posledními a tak předtím panička usoudila, že bude dobré, abych střapeček alespoň jednou viděl. Sjeli jsme opět autem k dráze, vystoupili jsme a šli se podívat ke kraji . Sice jsem na střapec zareagoval, ale vzhledem k tomu, že mi hned zmizel, tak jsem se raději věnoval očuchávání pejsků, značkování, sledování nervózních kamarádů. Páníčci si nebyli jistí, jestli vůbec poběžím, proto jsem pro jistotu dostal na tlamku košík....prý, co kdyby náhodou jsem se rozhodl místo za střapcem běžet za postávajícíma pejskama. Jenže já je překvapil. Na startu mně dali očuchat střapeček, pak přišel povel "naviják" a hned "start". Panička, která mně držela stačila špitnout "kočička" a já vyrazil jak o závod. Ale vždyť to vlastně závod byl...teda alespoň pro mně. Běžel jsem co nejrychleji, abych střapeček ulovil. To se mi povedlo, ovšem až v cíli. Panička mně moc a moc chválila a já měl radost, že poprve v životě jsem chválen za lovení. Po doběhu jsem se šel vykoupat do potoka. To vám bylo príma osvěžení. Druhé kolo začalo za nedlouho, tentokrát jsem běžel mezi prvníma ještě se svou kamarádkou Maggií. Panička tentokrát neřekla nic a já po slově "start" vyběhl, ovšem za Maggií. Po chvíli jsem uviděl střapeček, už jsem ho nespustil z dohledu. Byl jsem u něj dřív a s chutí jsem se zakousl. Sice jsme se pak s Maggií trochu poškorpili, ale opravdu jen trošičku. Tímto během jsem splnil část licence. Takže mně zbývá už jen jeden párový běh a budu se moct zůčastňovat závodů stejně jako Garry, Trinča, Čert, Anubis, Jimmi a další psí kamarádi. Panička ze mně měla obrovskou radost. No, páníček taky, ale on jí nedává tolik najevo.Potom už jsme zabalili, nanosili věci do auta a počkali na vyhlášení vítězů. Chvíli po skončení jsme stejně jako všichni ostatní odjížděli domů. Jenže mně čekalo ještě jedno překvapení. Při cestě jsme se zastavili na návštěvě, kde byla fenečka maliny. S tou jsem si tam krásně pohrál a tak jsem domů dojel naprosto unavený, spokojený a taky velmi hladový.
Závěrem bych chtěl říct, že se na víkendovce dvakrát muselo k panu veterináři, když došlo k napadení fenky fenkou a druhému napadení fenky psem. Obě holky mají roztržená ouška a spoustu stehů. Přeju jim, aby byly brzy zdravé a bez následků. Taky bych chtěl poděkovat všem, kteří zorganizovali tak pěkný víkend pro nás pejsky ale i pro naše páníčky.
Barčo, Karlosi moc a moc děkujeme a těšíme se na další víkendovku....prý snad v listopadu v Rudné. Už se na vám těším