Jdi na obsah Jdi na menu
 


Víkendovka v České Vsi u Jeseníku 30.5.-1.6.2008

2. 6. 2008

Jak se blížila víkendovka, tak páníčci s velkou obavou sledovali počasí. Už jsme v Jeseníkách zažili déšť, sníh a vítr, takže jsme doufali, že snad tentokrát počasí vyjde. Sice nás maličko zaskočily poměrně vysoké teploty, ale páníčci věřili, že na horách to nebude tak hrozné. Že se spletli, jsme zjistili hned při našem příjezdu na místo. To ale předbíhám.

 

Ve čtvrtek večer jsem podle paniččina pobíhání a balení věcí poznal, že opět pojedeme někam na výlet. V pátek ráno páníček odjel do práce a tak jsem spokojeně pochrupoval v pelíšku. Během chvíle byl ale zpět, začal nosit věci do auta a když nesl mojí boudičku, tak jsem si byl výletem jistý. Začal jsem pobíhat okolo dveří, pletl jsem se pod nohy, poštěkával jsem… zkrátka pořádně jsem na sebe upozorňoval, aby mně nechali na poslední chvíli doma. Podle paničky vyrážíme na čas, právě hlásí deset hodin. Průjezd Prahou byl jako obvykle problémový. Potíže na nás čekaly hned po sjezdu z dálnice, stála tam hrozně dlouhá kolona aut a vůbec se nepohybovala. Páníček se rozhodl, že Barrandov objedeme přes Radotín a odbočil právě včas. Sice jsme jeli přes různé vesničky u Prahy, ale hladce. Jenže to skončilo v Radotíně u Cementárny, kdy jsme se dostali do kolony aut. Naštěstí cestu mimo hlavní silnici páníčci znají a tak jsme po chvíli v klidu projeli. Dál už jsme po Jižní spojce projeli bez větších  potíží.

První zastávka byla kousek od Poděbrad, kde jsem se vyvenčil, řádně napil a trochu proběhl. Pak už páníčci pospíchají, abychom stihli projet Hradec Králové dřív než nastane hlavní dopravní špička. To se nám sice daří, ale díky uzavřené části rychlostní silnice vedoucí do Ostravy jedeme oklikou. Nabíráme další zpoždění.

 Druhé venčení je v lesíku kousek před Žamberkem. Tady se páníčci nasvačí, já proběhnu, napiji, vyvenčím a zchladím v trávě. Pak pokračujeme v cestě. V úseku silnice Králíky- Červený potok stojí policajti s radarem a měří. Vzhledem k tomu, že páníček jede rychleji, tak nás staví a on platí pokutu. To nám ten víkend pěkně začíná. Až na ranč už žádné nepotkáme, ale stejně páníček pro jistotu dodržuje předpisy. Na ranč přijíždíme ve třičtvrtě na čtyři. Páníčci nejdřív vybalili, pak se šli občerstvit a já spokojeně polehával v chladné chatičce. Ve chvíli kdy dorazila Barča s Karlosem nabraly věci rychlý spád. Páníček šel pomáhat Karlosovi s přípravou dráhy a panička poslouchala, co říká Barča, já odpočíval na terase. Najednou se objevil páníček a šli jsme spolu testovat dráhu. Pořádně jsem se zapotil, ale bylo to skvělé, střapeček jsem měl jen pro sebe. Pak jsem odpočíval na terase, panička hlídala na dálku Alexe s Pínem. Ti Vám ale umí výt. Pak už se začalo běhat naostro. V prvním kole jsem nastoupil jako jeden z posledních s hovawartkou Adinou. Ta ještě nikdy neběžela za střapečkem, ale musím říct, že se moc snažila. V druhém běhu se na start mimo mě postavil ještě poloviční bráška Diaz a malá Australia. Barča to nazvala během australáků. Taky jsme hned všem přihlížejícím ukázali, jak takový běh vypadá z našeho pohledu. Zkrátka jsme se s Diazem trochu poškorpili v půlce trasy. Australia se otočila a běžela zpět. Naše paničky si musely dát běh z kopce, odlovit nás a znovu vypustit na dráhu. Zbytek jsme už doběhli bez potíží.

Po skončení běhů jsem se šel trochu vykoupat, zablbnout s Jessí, Austrálií a Arkou. Páníčci šli na večeři a já odpočíval. Večer jsem se šel ještě vyvenčit a pak hurá chrupat. Jenže mně bylo horko a tak jsem neustále popocházel, polehával, pil a to vše dokola. Panička se moc nevyspala a já taky ne.

 

Ráno vstáváme brzy a jdeme s paničkou na procházku. Pak jdou páníčci na snídani a já nabírám síly na běhy. Páníček opět pomáhá Karlosovi na dráze, Barča organizuje běhy, kluci jsou tentokrát v chatce a tak panička sedí se mnou na terase. V prvním kole běžím s maliňačkou Arkou, oba jsme zchvácení a tak se jdeme ochladit do tůňky. Koukám, že Diaz nějak pokulhává a pak od paničky slyším, že tentokrát spolu nepoběžíme, aby si mohl tempo diktovat dle svého.V druhém běhu mám za soupeřku Vikču od fotografa Jíry. To je ale skvělá coursingová závodnice, takže si krásně nadbíhá a je v killu první. Opět se jdu chladit a pak odpočívat na terasu. To horko je nesnesitelné. Po ukončen běhů jdou páníčci obědvat a já spokojeně ve stínu odpočívám. Odpoledne se začínají objevovat první mráčky a pofukovat větřík. Barča vymyslela terénní závod pro napapané páníčky a unavené psíčky. My se sice nezúčastníme, protože se jdeme s kamarádkou Adinkou a jejími páníčky podívat do jeskyně Pod Špičákem, ale závodníky cestou potkáváme a moc jim fandíme. Někteří pejsci táhnou své páníčky, u jiných je to obráceně a další běží zároveň s páníčky.

Do jeskyní pejsci nesmí a tak jsme s Adinkou uvázaní pod stromy, hlídá nás paní z pokladny. Dozvídáme se spoustu zajímavých věcí, kterým sice nerozumíme, ale nadšení páníčků je nakažlivé. Jako zajímavost uvedu, že jsou nejmenší a nejstarší jeskyně u nás, jsou jediné bezbariérové. V jeskyních se dříve schovávali lapkové, J.A. Komenský při cestě do Lešna a také třeba partyzáni. Je tam zvláštní úkaz tzv. srdcová chodba, je to světový unikát. Na zpáteční cestě nás chytla taková drobná přeprška.

Po večeři a odpočinku nachystala Barča Stezku odvahy, kdy moje panička sedí na hlídce a já s páníčkem, ostatními pejsky a jejich páníčky procházíme trasu osvícenou svíčkami. Moc se nám trasa líbí, nikdo se neztratil a všichni psí kamarádi se cestou vyvenčili. Pak už dostávám granulky k večeři a jdu spát. Páníčci ještě poseděli s kamarády, popovídali si a šli taky chrupat. Ani tentokrát pořádně nespím, je mi horko a to i přes otevřené okno, panička se díky mému popocházení hodně budí.

 

Ráno vstáváme opět brzy, jdeme se projít. Pak mně čeká snídaně, odpočinek na terase. Panička balí a připravuje vše na náš odjezd. Snídani páníčkům posunuli a tak z okna vidím, jak netrpělivě přešlapují před salonem. Po snídani se společně s Diazem, Jessí a Austrálií vyfotíme. No a už je tu doba odjezdu. Nejdřív se loučí Diaz s páníčkama. My odjíždíme nedlouho po nich. Rozloučení proběhne docela rychle a hurá na cestu. Ta vede nedaleko do jeskyní Na Pomezí, kam se jdou páníčci podívat a já čekám v autě. Pak jedeme do vesnice Horní Hedeč, kde je klášter na Svaté hoře a zázračný pramen. Páníčci se jdou kouknout dovnitř kláštera, já čekám v autě. Po prohlídce jdeme hledat zázračný pramen. Cesta je delší než se páníčci domnívají a tak z krátkého venčení je nakonec dlouhá procházka. Ne, e bych nebyl spokojený. V autě jsem dokonce usnul a vůbec mi nevadilo horko. Po cestě dokonce poprchávalo, jen ta ošklivá bouřka a kroupy se nám vyhnuly. Zastávku v Chrudimi a pak v Praze jsem prospal. Domů jsme dojeli unavení ale i spokojení.

 

Děkuji všem organizátorům víkendovky, všem kamarádům psím i lidským. Helče, Pavlovi, Michalovi, Báře a taky Míše za krásné společně strávené chvíle a večery.   

 http://brut.rajce.idnes.cz/Vikendovka_v_Ceske_Vsi_30.5.2008/

http://brut.rajce.idnes.cz/Vikendovka_v_Ceske_Vsi_31.5.2008/